Šípková Růženka se Semperoper Ballett v Drážďanech

Pro někoho Spící krasavice, pro jiného Šípková Růženka. Německý název Dornröschen se v naší zemi moc nenosí, a tak hledajíce nádherný balet, kterému svou osobitost vtiskl choreograf Marius Petipa, vlastním jménem údajně ovšem (z neověřených zdrojů) Marián Pepíta, a kterému hudbu zkomponoval Petr Iljič Čajkovskij, je vhodné zajet do Drážďan a shledat se s uskupením, nesoucí název Semperoper Ballett. Velkou parádu zde připravil Aaron S. Watkin.

Jedna z vůbec nejatraktivnějších baletních společností, co se evropského měřítka týká, má ve svém kádru tak senzační umělce, jakými jsou Svetlana Gileva, Thomas Bieszka, Alice Mariani či Aidan Gibson. A to vypisuji pouze ty, kteří se v říjnu sešli, aby spolu protančili večer, jenž patřil k tomu nejpovedenějšímu, co jsem kdy v rámci baletu viděla. Že tomu dopomohla nejmalebněji vytvořená a do pohádkové podoby s nejmenším detailem vypiplaná scéna (Arne Walther) je jisté. Že se ke svému podílu může pyšně hlásit i dirigent David Coleman, kterému vyšlo cokoliv, co svýma rukama nakreslil do vzduchu a Staatskapelle Dresden mu zahrála jako nejautentičtější ruský orchestr, je také jasné.

Jsou to ale právě tanečníci, kteří své role nastudovali přímo učebnicově. Kanaďanka Aidan Gibson si připravila rovnou role dvě, pro mě byla mocnou, démonickou a tep zvyšující tanečnicí, která takřka nemá srovnání. Carabosse potřebuje právě to, čím tato blondýnka disponuje. Výraz, energii, sílu, dynamiku a technickou dokonalost. O to větší údiv (nikoliv ovšem překvapení nastává), když se pro další sérii představení dokáže se stejnou dokonalostí přeměnit ve vílu.

Tou byla ovšem v daný večer Italka Alice Mariani, balerína bez které by snad Semperoper Ballett nebyl tím, čím je. Pohled na její umění je sumou toho nejlepšího, co je v rámci oboru, kterému se říká tanec, možno vidět.

Princem byl Thomas Bieszka, přesný, poctivý, pozorný a sympatický sólista, který je jistotou ve výstupech sólových i v těch, kdy má být partnerem svým kolegům na scéně. Ve dvojici s ruskou senzací, Svetlanou Gilevou ze sebe vydal to vše, na čem usilovně ve své kariéře pracoval. Gileva byla jeho duší, on zase tou její. Sladěnost a elegance této dvojice byla třešničkou na dortu v představení, které bych nejraději druhý den navštívila znovu.